 |
| Yerushalayim - pohled z Olivetské hory |
Byl to týden v zemi, která tepe živoucí historií. Když jsem poprvé uviděla staré hradby Jeruzaléma, jak se objevily zpoza rohu již moderního města, zdálo se mi, jako bych se dostala do doby, kdy tudy jezdily velbloudí karavany a ve městě žili králové. Stejně jako všechno kolem, i hradby starého města jsou z kamene, jehož je tu více, než by se dalo spotřebovat. A stejně jako ostatní města v zemi zaslíbené, je i Jeruzalém oázou a perlou v poušti prachu a kamení, která je, zdá se, základem tohoto kousku světa.
Není tu dostatek vody, nejsou tu zelené lesy, nemají tu ropu ani diamanty, ani tu není nijak úrodná oblast. A přesto se o tento malý kousek vedlo a vede tolik bojů a lidé se tu snaží obdělávat a zůrodňovat kámen, kterým by jinde opovrhli. Tolik snahy, a tak velká tužba bydlet právě zde. Je to tím, že po tomto kousku země chodil Bůh?
