Ach ten sabat!

Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou se také bavit o síle modlitby. Katolický kněz říká: To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli. Mohamedán na to: To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mě šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Aláha o ochranu. Naráz - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli. Židovský rabín na to: Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peneženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz - všude okolo sobota, nade mnou úterý.

DOKONČENÉ ZÁPISKY Z CESTY PO IZRAELI: Izrael 2014


 

"Shema Yisrael... "

Nedá se nevzpomínat na zemi, která se opět zmítá ve válkách... mé vzpomínky jsou však spíše na krásu rozmanitosti žijící pospolu v míru. Zápisky konečně celé přepsány: Izrael 2014

miliontý krok v sandálech...

Ztratit peníze - ztraceno málo; 

ztratit čest - ztraceno mnoho; 

ztratit odvahu - ztraceno vše. 

(August von Platen-Hallermünde)

Camino Santiago de Compostela

Cíle naší cesty jsme dosáhly 27. 7. 2014 v 11:30

Plán byl vyjít z Lurd a dojít až do Compostely pěšky. Chceš-li ale pobavit Boha, řekni mu o svých plánech - vše bylo jinak. První zastávka Barcelona změnila postup našeho camina a vlastně z něj udělala pouť téměř středověkého rázu. Přišla jsem o peníze, doklady, foťák, mobil, oblečení, boty i iluze. Přišla jsem o čest, když jsem probrečela celý den. Ale nakonec jsme přecejen neztratily odvahu a vyšly k našemu cíli. 

500km v sandálech, přes dva týdny směrem stále na západ ve vedrech nad 40°C i zimě kolem 5°C, v dešti, mlze i slunci... 

Cestou jsme potkaly lidi ze všech koutů světa a zažily mnoho zázraků. Možná to byly obyčejné věci, ale je to opravdu náhoda, že člověk nalezl to, co mu chybělo právě ve chvíli, kdy to nejvíce potřeboval? Vyšla jsem s prázdnýma ruka, ale po cestě jsem našla čepici, která mě chránila před žárem španělského slunce, vzala jsem si odhozenou mikinu, která mě chránila před nočním a horským chladem, od neznámého člověka jsem dostala lékarničku, která mi pomohla ošetřit puchýře na nohách v sandálech... má garderóba se rozrostla dokonce i o náhradní triko, abych nechodila úplně "na prase".

Vyšla jsem s prázdnýma rukama, ale vrátila jsem se nakonec obohacená.

mangabej

 finální CD cover pro skvělou skupinu s názvem opičím... mangabej

Izrael 2014

Yerushalayim - pohled z Olivetské hory

Byl to týden v zemi, která tepe živoucí historií. Když jsem poprvé uviděla staré hradby Jeruzaléma, jak se objevily zpoza rohu již moderního města, zdálo se mi, jako bych se dostala do doby, kdy tudy jezdily velbloudí karavany a ve městě žili králové. Stejně jako všechno kolem, i hradby starého města jsou z kamene, jehož je tu více, než by se dalo spotřebovat. A stejně jako ostatní města v zemi zaslíbené, je i Jeruzalém oázou a perlou v poušti prachu a kamení, která je, zdá se, základem tohoto kousku světa.

Není tu dostatek vody, nejsou tu zelené lesy, nemají tu ropu ani diamanty, ani tu není nijak úrodná oblast. A přesto se o tento malý kousek vedlo a vede tolik bojů a lidé se tu snaží obdělávat a zůrodňovat kámen, kterým by jinde opovrhli. Tolik snahy, a tak velká tužba bydlet právě zde. Je to tím, že po tomto kousku země chodil Bůh?

animal vignette

PF14